Radim Petříček – Shanghai – Čínská lidová republika

Shanghaí – first week slowly ends

Zdravím rodnou domovinu až z daleké, ale opravdu východní, Asie

Úvodem bych chtěl prohlásit, že mi tu nefunguje facebook!!! :)) Takže to neznamená, že bych na Vás pod vlivem Čínské lidové republiky zanevřel, ale spíš mi tady brání s Vámi prostřednictvím této sociální sítě v reálném čase komunikovat a informovat, co se tady vlastně všechno děje! A že toho je! Národ, který si vybral k osídlení tento značný kus povrchu zemského, je v poměru k našemu myšlení a zvykům velmi odlišný, ba dokonce až pro mnohé zvláštní. Pro mě teda určitě!

Abych ale začal úplně od začátku. Let proběh prakticky bez potíží. Po 4hodinovém čekání na londýnském Heathrow přišel poměrně náročnější 11 hodin dlouhý let do konečné destinace - Shanghaí. A tu příchází moje první rada (všiměte si, že jsem tepráv na začátku článku). Nikdy, zdůrazňuji nikdy!! si na cesty podobné jako London - Shanghai nevybírejte sedačku u okýnka. Po čtyřech hodinách letu vás může totiž napadnou, že by bylo záhodno se projít - aj! soused spí, "nebudu ho budit! Za 2 hodinky co se soused probudí, zjistíte, že usnul zase ten druhý. Po nějaké době na Vás dojde spánek, tak procházku odložíte. Po probuzení jsem byl z toho desetihodinového sezení velmi nepříjemně zasažen křečemi v břiše. Do konce letu jsem to už pořádně nerozchodil a z okýnka jsem stejně celou dobu nic neviděl:). Přátelé, dejte si pozor, kam si sedáte!

V Shanghaii mě čekalo studené a deštivé počasí. Setkání s řidičem AMMANNu proběhlo podle Jardovy předzvěsti a po cestě do mého nového bydliště jsem dával opravdu pozor, co se děje na silnici. O této záležitosti se zde nebudu nějak dlouhosáhle rozepisovat, protože to udělali přede mnou už Jarda s Ivuš. Věřte ale, že od doby jejich návštěvy k žádnému osvícení dopravních taktik nedošlo!

Oproti mým předchůdcům mě však hned první den čekal jeden značný rozdíl, který přetrvá po celou dobu mého pobytu. Místo Tomova bytu jsem byl zavezen před hotel Sunshine, který je zde mým útočištěm. Bydlím v malém zajímavě upraveném pokoji. Určitě pošlu fota. Abych řekl pravdu, po příjezdu jsem mírně bojoval, jelikož jsem člověk společenský a fakt, že jsem najednou sám v Shanghaiském hotelu, kolem žádný známý, notebook vybitý (mají jiné zásuvky) a Tomáš musel být ten den dlouho v práci, mě nabyl lehce negativní energií.

Do péče mě dostala kamarádka zaměstnankyně AMMANNu paní Dei. Velice přátelská a starostlivá. Vyřešili jsme vše potřebné do pokoje a domluvila věci, které jsou potřeba zařídit. Navečer jsme udělali procházku do místního Carfouru ( čti Kárfuru - nebo jak se to píše:)) - ani nevíte, jakou radost mi udělala koncovka do zásuvky určená pro sítě v Evropě. Večer se mi podařil rozchodit internet a na chvíli se za mnou informativně zastavil Tomáš - všechno dobře dopadlo.

První den v práci proběhlo obvyklé seznamovací kolečko. Zaměstnanci jsou velice milí a každý zde ví, kde je jeho místo a co je jeho úkol. Svou práci vykonávají v jedné větší open-ofise rozkládající se po celém prvním poschodí pobočky AMMANNu. jsou zde různá oddělení jako purchusing, engineering, producktion, etc. Oddělení jsou seskupena soustavou stylů nacházející se v těsné blízkosti. Po krajích jsou pak vyzděné a prosklené kanceláře vedoucích pracovníků. V přízemí je vstupní hala, jídelnička a obě patra jsou spojeny s výrobní halou, kde se stále přesunují, svařují, stříkají a dodělávají jednotlivé díly mixážních věží na výrobu asfaltu, které jsou zde hlavní produktem.

Hned prvním den v práci jsem ukončil svou činnost předčasně:), (dyť sem přeci z Česka, že jo!!). Měl jsem možnost mrknout, jak to vypadá v centru pod velkými mrakodrapy. Zaměstnanec AMMANNu připravil výlet pro kolegu ze Švýcarska, a tak mě přibrali s sebou. Hned první den jsem se tedy dostal až skoro na vrchol mrakodrapu "Otvírák na pivo" (jak mu říká jám aspoň). Jinak se jedná o finanční centrum. Při skleničce Gin/tonic v 99. patře budovy někde ve výšce kolem 450m nad zemí jsme se rychle seznámili a hodinku si výborně poklábosili..chybou bylo, že ten den bylo opravdu zamračeno, takže jsme sotva dohlédli na vedlejší věž Jinmao ...

(kvůli časové tísni dokončím povídání o prvním týdnu později..zároveň se zítřejším výletem do centra - doufám že se počasí umoudří a všechno vyjde na "1":)

Shanghaí – first week slowly ends 2/2

...prvně jsem z toho byl trochu nesvůj, ale brzy jsem se rozkoukal. Byly to první dny v Šanghaji, kdy jsme nevěděl, co vlastně budu po všechny ty večery všedních dní dělat. Víkendový zvrat ukázal, že na nudu opravdu nebude čas. Věci vzaly rychlý spád, člověk se rozkoukal v novém prostředí a "ejhle" najednou jsem nakousl poslední týden v Ammannu...

(to be continued).. První týden musím poděkovat především Heinzovi a Frankovi, který se mě zde ujali a ukázali, že život v Šanghaji není zas takové tabu jak člověku neznalému místních poměrů v prvních dnech může připadat. Po práci na slovíčko do místních barů nebo večeře v místních restauracích..(samozřejmě čínských:) a vše je hned o poznání bližší. Velmi brzy se k nám přidal i Andy což je zkušený harcovník, co se života v Šanghaji týče. Heinz i Frank jsou zaměstnanci Ammannu v sídle firmy - Švýcarsko. Andy je již nějaký rok zaměstnán Ammannem zde v Šanghaji. Během prvního týdne jsem absolvoval také různé konzultace s místními zaměstnanci Ammannu. Nutno podotknout, že ne vždy byl rozhovor plně úspěšný.. Angličtina některých zaměstnanců je pro mě spíš anglickou čínštinou než čínskou angličtinou, což mi potvrdili i kolegové. "Je to všechno o zvyku" pravil Michal, který sem do Šanghaje nastoupil v době, kdy tady na stáži působila Ivuš - tedy před půl rokem.

Koncem mého prvního týdne v pátek Heinz a Frank dokončili své úkoly zde v Šanghajském Ammannu a odletěli směr Evropa. Ještě předtím jsme večer skočili všichni 4 do místní japonské restaurace Teppanyiaki, kterých je zde v okolí povícero. Musím říct, že jsem vůbec nevěděl kam jdeme, prostě jsme šli na večeři, proto bylo celé to dění pro mě překvapení a o to větším zážitkem. Ještě než jsme usedli k velké nerezové plotně už u nás stály čínské číšnice, kterých je v každé restauračce nebo baru opravdu přehršle. Se zaměstnanci zde opravdu nikde nešetří a pracovní místa se vytváří opravdu pro každý post, který by nás ani ve snu nenapadl, ale k tomu se myslím dostaneme ještě později. Andy v tu chvíli začal šermovat prstem po jídelníčku jak rytíři Hvězdných válek. Tento borec z němec nachystal opravdu estrádu pokrmů a různých chutí. Ústřice, krevety, mořské houby ve slanině, chobotničky a další specialitky nosily číšnice rovnou pod ruce zkušenému kuchaři, který si mezi tím připravil plochu na pečení. Svými "špachtličkami" zacházel opravdu hbitě a zdatně - myslím, že by to byl dobrý námět na záporňáka pro další Bondovku!:). Každopádně nám sázel všechny ty potvory jednu za druhou z rozpálené plotny přímo na misky, že jsem až nestíhal kmitat hůlkama. K tomu nějaká ta lahvinka Saké a výborný klábos s chlapama. Cestou domů jsme se stavili spláchnout kulinářský zážitek jedním, ... , ... pivečky. Naše kroky směřovaly opět do Bigbamboo - oblíbený bar většiny cizinců. Tady bych se maličko zastavil.

Hongmei Rd., tedy místo kde se nachází hotel Sunshine - místo mého pobytu, je jednou z více destinací v Šanghaji s větší koncentrací cizinců. Okolí této ulice je této skutečnosti lehce přizpůsobeno. Jsou zde obchůdky s evropskými potravinami (chleba, párky, apod.). Naproti mému hotelu se nachází přímo ulička nebo lépe řečeno promenáda se spoustou restaurací a barů. Bar stylizován pro Němce, Indy apod. Většina cizinců si ten svůj vybere. Bigbamboo je zrovna jeden z těch, kde se to všechno míchá:). Všichni jsou zde opravdu přátelští, takže opravdu není žádný problém si zde sednout a prohodit nějaké to slovo s Australanem, po chvíli zastavit na kus řeči s Irem. Je to snad jediný bar, do kterého si jdu sednout i sám. Nutno podotknout, že ceny v těchto barech jsou uzpůsobený jejich užitku, a proto není nadstandard pokud si zde dáte pivečko za 100Kč (v přepočtu) - jen tak pro mezi řeči:))

V pátek kluci odjeli nebo spíš odlétli a já se pomale chystal na první víkendové cesty do města, které pro mě připravila kamarádka, jež je místním domorodcem. Do kontaktu jsme se dostali skrze její firmu v Šanghaji se kterou jsem byl nějaký čas v kontaktu. Plán na sobotu je jasný... co neděle? To se ještě uvidí...:)

Shanghaí – 1. weekend

Weekendový report..Ne všechno Vás ohromí, ale jinak je to nepopsatelný..

Sobota ráno neproběhla přímo podle představ. S Jamie jsme se po delších diskusích shodli, že bude nejlepší a nejrychlejší, když si pro mě přijede přímo na hotel. Na hotel pro mě Jamie přijela se svou kamarádkou za dvě hodiny, což byl stále dobrý mezičas v porovnání s případným setkáním u metra, které hádám by nedopadlo úspěšně! :). I přestože byly holky informovány, že pálivé jídlo není zrovna mé favoritní, v plánu už byla sečuanská restaurace, kam jsme si to hned po vystoupení z taxíku namířili. Opět mnoho talířků na stole a člověk mohl vybírat. Musím říct, že tento způsob stolování mě velmi oslovil. Byl jsem pochválen za práci s chopsticky a když jsme dojedli, vydali jsme se směr People´s squere, Nanjing road a další turistické atrakce. Lidové náměstí je opravdu pěkné..hezky upravené..zážitek. Za chvíli se však člověk všemi těmi mrakodrapy zasytí.

Naše cesta pokračovala přes turisty předimenzovaný Nanjing road, kde je možno koupit opravdu mnoho věcí, všude svítí neony, tyčí se kolem vás nejrůznější budovy a hlavně jste stále otravování dotěrnými potulnými prodavači Lolexek a dývýdý plaelů. Na mouchu si člověk vezme plácačku, ale co na tenhle hmyz, to nevím. Zprvu mi to přišlo jako velká sranda. Prodavače jsem zainteresovaným pohledem na jejich produkty nalákal k pomyšlení na možnost prodeje tak, že jednu chvíli šli za mnou i dva, kteří se po chvíli pustili do hádky, kdo byl u mě dřív. Když už vás však osloví během dalších 20minut asi 30cátý dotěrný prodavač je nutné zvednout ukazováček se slovem "Stop"!! Procházka pokračovala po nábřeží řeky, ze kterého bylo možno spatřit věže Pudongu ,na který jsem se chystal později. Pro vyvedení z případného omylu musím dodat, že procházka těmito místy v Šanghaji není takovou, jakou ji známe u nás. Se založenými rukami za záda tady moc nepochodíte. Je nutné být stále ve střehu. Spousta lidí, neustále troubení aut, lešení a skútry na chodníku zde jsou na každodenním pořádku. Navíc ulice jsou opravdu v hrozném stavu. Všude se kope, asfaltuje, natírá, demoluje a staví - Šanghaj čeká příští rok výstava Expo a Čína jak je vidět, se chce opět ukázat!:). Poslední zastávkou byl Yuyuan garden. Původní architektura čínských domů je skloubena s trhovci a novodobými markety v jejich přízemích. Některé kombinace mi opravdu nevoněly. Zrekonstruovaný původní čínský dům, v jehož přízemí se nacházel Starbucks s Číňankami obsluhujícími v santaclausovských čepicích mě moc za srdce nevzal. Nevím jak se přiznat, abych nevypadal nevděčně, ale cítím se lépe a více v Číně když se pohybuji v menších uličkách nacházejících se nejen zde, ale i v okolí mého hotelu. Byl to moc pěkný výlet, ale hluboké stopy po nadšení tu ve mně zatím zanechaly jiné zážitky...

Na neděli jsem si naplánoval omrknout, jak je to tedy v Číně tedy elektronikou. Přes noc se dostavily ještě stále probíhající problémy s přizpůsením se časovému posunu - jetlag. Usnout se mi podařilo až ve 4 ráno a vzbudit bohužel až ve 3 hodiny odpoledne v neděli. Rychle jsem naskočil do taxíku před hotelem a vyslovil magické slovo Šiučahui. K mému údivu jsem se dostal přesně na místo, které jsem potřeboval - velké obchody s elektronikou. Prošel jsem jich poměrně dost, ale k mému údivu se žádný velký "mejdan" nekonal. Nákupní horečka v plném proudu a všude plno lidí. Prodíral jsem se davy a došel k závěru, že zde nijak závratný cenový rozdíl není a ceny jsou poměrně srovnatelné. Asi tu ještě neumím nakupovat. Byl mi tu nabízen sice iPhone za 900Kč, jenže již při první předváděčce nezvládl ani jednu zadanou operaci alespoň na 50%. Pokud tedy nechcete koupit čínské značky, které většinou dlouho nevydrží, musíte zaplatit cenu srovnatelnou s tou, na kterou jste zvyklí v naší kotlině. Tento můj závěr mi byl i potvrzen ze strany Tomáše a Michala. Po neúspěšných nákupech jsem se vydal vyzkoušet si metro poprvé sám. Jízda metrem zde vyjde na nějaké 3-5RMB (záleží na tom kam se vydáte (1RMB=2,5Kč)). I s jedním přestupem jsem zvládl cestu bez problémů a po vystoupení z metra jsem si dal kus cesty směr na hotel vycházkou a kus taxíkem. Je to poměrně "štreka". Nějak mi po cestě vyschlo v hrdle - v Šanghaji se nám totiž na konci týdne moc hezky oteplilo na příjemných 22 stupňů. Skočil jsem si na jedno pivečko do Bamboo a spokojeně směr hotel.

Myslím, že to byl právě tento den, kdy se mi Šanghaj mnohem více otevřela a začal jsem se zde cítit svobodněji. Vzdálenosti se rázem zkrátili a ukázaly se nové možnosti.
Je co objevovat.... :)

Shanghaí – Jak se (mi) žije v Šhanghaji

Mám mnoho fotek, videjí a zážitků..Jen těžko se však dá přenést atmosféra, kterou tvoří zdejší lidé a jejich prostředí - jsou úplně jinde...:) ANEB nové poznatky a experience!

O pobytu v Šanghaji a zdejším prostředí jsem od Jardy slyšel řekl bych přehršle informací a několik historek společně s užitečnými radami jsem pochytil i od Ivuš. Těším se až si brzy vyměníme názory na zdejší podmínky, Číňany, firmu a mnoho další. Když sem člověk dorazí, stejně z údivu nevychází. Po čase si tady musí každý zákonitě vytvořit opravdu pevný nervový systém, takže zkušení matadoři jako Andy, Tomáš, Michal a další už jen kroutí hlavami nad rozmary a velmi častým bezmyšlenkovitým chováním obyvatel Šanghaje.

Můj pobyt zde je řekl bych přeci jen o něco pikantnější. Jak jsem již uvedl v prvním článku, jako první bydlím sám v hotelu asi půl hodiny pěší chůze od Tomova compoundu. První věc, kterou jsem zde řešil bylo samozřejmě jídlo, a to hlavně večeře. Z počátku jsem zkoušel vytloukat zdejší markety a nákupní domy. Po pár dnech však zjistíte, že to je velmi neekonomické počínání. Vhodně to vyjádřil Andy...Pokud je člověk ochoten živit se jako Číňan, dojde na jídle k velkým úsporám. Pokud však nechce opustit své evropské "žrádelní" návyky musí počítat, že se mu měšec s dukáty vyprázdní o poznání rychleji. Speciálně v Šanghaji je snad 95% pečiva sladkého. To zde koupíte za mrzký peníz (8-11Kč normální chléb-sladký). Pokud si však chcete dopřát konečně trochu slané pochoutky - míním po studentsku párky a chleba, je třeba přitlačit na pilu. Normální chléb vás vyjde od 40 do 80Kč k tomu 4 nožky párku (80 - 120Kč). Nebo je libo nějaký ten plátek sýra (150 - 250Kč)? 3. den jsem už mazal na doporučení Michala do FoodRepublic, kde je možno se výborně najíst, pokud si člověk zvykne na místní jídlo. Je zde několik stánků, kde si člověk po nabytí karty může vybrat od misky s rýží přes rizoto se sladkým jehněčím až po plátky syrového rybího masa, rozžhavené pánvičky s mixem zeleniny a chilly beefu. Cena za jednu večeři se dá vtěsnat v pohodě do 40 - 70Kč - volba je jasná:)! Čínského jídla jsem si zde poslední dobou užil opravdu hodně a musím říct, že mi zdejší způsob stolování přirostl k srdci a že by mi kdoví jak chyběl plný talíř knedlí, zelí a masa se zatím říct nedá. Od stolu zde pokaždé odcházím s pocitem plného nasycení a přitom s lehkostí kytarového umění Radima Hladíka. Čínské stolování určitě odletem ze Šanghaje opustit nechci. Jsem si jistý, že i u nás se najde dobrá čínská restaurace se vším, co k tomu patří, avšak jedno budu postrádat určitě. Je velice příjemná vůně atmosféry, kdy v každé restauraci máte přiděleno ke stolu skoro 3 vlastní číšníky, kteří čekají jestli, náhodou nemáte dopité pivo, aby vám dolili..a nebo jestli Vám neupadl kousek pórku na talířek aby ho vyměnili.

Tato věc mě zde opravdu baví!! Velký počet zaměstnanců v místech, kde byste to opravdu nečekali. Tak například v Big bamboo. Bar, který má 2 patra. Každé patro asi o 8mi stolech. 3 místní holky stojí u dveří a čekají, jestli není třeba někomu otevřít dveře. 2 holky za barem 4 holky na place a na pivo čekáte 10 minut. 20místné podzemní parkoviště, z toho polovina je nezaplněna. Jeden pracovník stojí u vjezdu a vloží vám do ruky lísteček, druhý pak stojí na výjezdu a vybírá od vás peníze a lísteček při odjezdu. 10 kulečníkových stolů a u každého stojí jedna dívka, která podává koule (ehm..abyste se nemuseli shýbat do ďůlku..ehm, no nic:). Podotýkám, že se nejedná o žádná luxusní místa!! Normální bary a jedno špinavé podzemní parkoviště. Takovýchto příkladů je tady opravdu vtěsnáno asi tak 20 na 20m čtverečných:).

Čínská nátura je prostě úplně v jiné dimenzi od té naší a je třeba říci, že Tomáš s Michalem nám tady dělají více než dobré jméno. Díky hoši! Jeden příklad za všechny. Stojím ve firmě u mapy, když tu ke mně přijde čínský zaměstnanec Ammannu Kevin. Dáme se do lehké lámané řeči a po chvíli přijde klasická otázka: "And where are you from"? Odpovím: From Czech Republic. Dostává se mi odpovědi: "Ooh smart land"! Co dodat...

Víkend jsem strávil společně s partou z Ammannu. Podnikli jsme nějaké společné večeře, prochodili další místa Šanghaje jako Ciabao a v neděli udělali trípek na večerní Pudong - moderní část Šanghaje plná osvětlených mrakodrapů. Opravdu pěkná podívaná a plno zábavy!

Zase jsem se rozepsal více než je záhodno. Pokud to náhodou někdo přelouskne celé:, tak mi tam dole zanechte nějaké echo prosím - musím vymyslet nějaké ceny!!:))) Je tu opravdu mnoho věcí co stojí za zmínku, ale to bych musel článek nemile prodloužit:) Bohužel asi neumím psát tak úsporně jak Jarda nebo Iva. Někdo holt dlouho jí a já zas dlouze píšu. ..!

Shanghaí – Rozloučeno, sbaleno

... teď už jen pár časových posunů...kéž by někdo vynalezl teleport

AMAZING!!!

Už mám pobaleno a snažim se usnout. Ráno mě čeká cesta tágem na metro...metrem na maglev a maglevem na letiště!..o letu ani nemluvím ... Uhh:)

Úžasný 3 týdny, které mi byly umožněny strávit tady v Šanghaji. Člověku tato zkušenost dá opravdu hodně. Každopádně se mi po tomto místě bude stýskat. Nevím proč, ale tohle místo má snad nějakou magickou moc přitahovat lidi. Koho by přece jinak vábilo bydlet ve městě denno denně zablácených chodníků, přeplněných silnic, smogu nad hlavou a všudy přítomné zastavěné plochy, kam oko člověka jen dohléne.... JJ Šanghaj je prostě svá:)

S Andym, Jessy a Gao Miao jsme byli ten odlet dneska pěkně zapít.. Musím jim moc poděkovat, protože se o mě neskutečně postarali a zažili jsme kopec srandy. Své díky chci vzdát také hlavně paní Julii Nielsen za všechnu tu starost, Ing. Pavlu Štohlovi za toto skvělé zprostředkování stáže, Tomášovi Kopicovi za velkou zkušenost, která mi byla díky jeho funkci v Šanghaji umožněna a mnoha dalším lidem z prostředí Ammannu

Opravdu jsem si to užil.

Hádám, že zde nejsem naposled!:)

Foto