Karolína Trojanová – Čína

Díky dobrým vztahům, které udržuje SVŠE se švýcarskou společností Ammann, mi byla dána možnost, absolvovat třítýdenní zahraniční stáž v zemi vzdálené tisíce kilometrů od starého kontinentu, vzdálené tisíce kilometrů od naší republiky a od mého domova – v daleké Číně. Konkrétně ve třetím nejlidnatějším městě na světě, ve výkladní skříni a v nejbohatším městě celé ČLR – v Šanghaji. Toto mnohamiliónové město, ležící na pobřeží Východočínského moře při ústí řeky Jang-c'-ťiang, je významným hospodářským střediskem celé země. Mnoho zahraničních společností zde stejně jako firma Ammann založily již před časem své továrny, čímž přispěly k celkovému hospodářskému rozvoji města, zejména pak šanghajských předměstí, která jsou značně zaostalá a mnohem méně civilizovaná než samotné centrum. Pozná-li člověk obě dvě tváře této megalopole, jak turisty hojně navštěvovaný Bund a Nankingskou třídu, tak industriální části ležící na okraji, vnímá velmi markantně rozdíly v chování lidí, v jejich kultuře, rozhledu a rovněž do očí bijící nesrovnalosti mezi jednotlivými sociálními vrstvami.

Centrální Šanghaj byla a je budována tak, aby co nejvíce demonstrovala stále více se rozmachující ekonomiku země. Mnohasetmetrové mrakodrapy září každou noc pestrými barvami a osvětlují břehy temně kalné řeky Chuang-pchu. Nankingská třída, jež je největší nákupní zónou v celé metropoli, se nachází téměř permanentně v obležení tisíců návštěvníků. Máte-li dostatek prostředků, seženete prakticky cokoliv. Od jídla přes typicky čínské suvenýry až po oblečení světových značek. Mylná je však představa, že by ceny různého zboží na rozdíl od těch evropských byly nějak výrazně nižší. Spíše naopak. Číňané si velmi potrpí na věci značkové. Ať už se jedná o elektroniku, nebo módu. Obyčejní lidé žijící na předměstích realizují svůj každodenní život a své potřeby především na jejich typických trzích, kde většinou na poměrně malé ploše najdete vše od typického čínského jídla, jako jsou třeba sladké párky na špejli, přes hračky, kosmetiku až po oblečení, ryby, zeleninu a zvířata. Na podobných tržištích jsou ceny například oblečení stejné jako u nás, některé věci lze koupit malinko levněji. Ale co se týče samotného moderního centra, je nakupování ve velkých obchodních domech a obecně nakupování v kamenných obchodech finančně náročnější.

Centrum Šanghaje je bohaté a bydlí zde také bohatí lidé. Mnoho cizinců, kterým se město přizpůsobilo tak, aby zde mohli žít evropským či spíše světovým způsobem života. Co se však světového způsobu života týče na předměstí, znají Šanghajané jediné anglické slovo – McDonald´s. Obecně se v Číně anglicky nedomluvíte. Prodejny Starbucks café, kde je možné sehnat přijatelnou kávu a také něco k jídlu, i když řetězec je velmi drahý, mi byly často záchranou. Jinak kávu si v Číně nevychutnáte. Číňané pijí v podstatě jen čaj. Jak studený, tak horký. Studený právě v období veder, která trvají mnohdy až do září. Velká vlhkost vzduchu způsobuje, že člověk pociťuje teploty ještě o něco vyšší, než ve skutečnosti jsou. Co se jídla a pití týče, je pro Evropana stravování náročné. Číňané například vůbec neznají obyčejný chléb. Neznají ani slané pečivo. Veškeré jejich pečivo je sladké. Všechno chutná jako vánočka, dokonce i normálně na první pohled vyhlížející toustový chléb. Chcete-li si koupit něco „více evropského“ k jídlu, musíte navštívit nějaký větší supermarket. V Šanghaji jsou to řetězce Careffour, kde se dá sehnat standardní slané nebo celozrnné pečivo a ostatní potraviny z dovozu. Klidně i sýr Veselá kráva nebo Nutella. Počítat je potřeba s tím, že za potraviny ze zahraničí si musí člověk připlatit. Například jeden tavený sýr značky Veselá kráva stojí kolem 110 korun, jeden švýcarský jogurt kolem 70 korun a podobně. Klasické čínské potraviny jsou pro cizince mnohdy dost bizarní. Například kuřecí pařáty, různé části prasete, vnitřnosti a jiné. Stravování na tržišti případným turistům nedoporučuji. Zásady hygieny jsou mnoha Číňanům naprosto cizí. Poměrně dobře se však dá stravovat v řetězcích pizzerie Hut nebo v jiných o něco dražších restauracích, kde je možné ochutnat i výborné čínské polévky, nikoli instantní. Velký problém mají v Šanghaji také s vodou. Vodu z kohoutku není možné pít. Není ani tak závadná, jako velmi nedobrá. Ale Číňané stejně pijí převážně teplou až horkou vodu, což má mimo jiné dobrý vliv na rovnováhu těla a zdraví. Pít horkou vodu obyčejně na žízeň, i když je venku 30 stupňů, jsem se naučila právě od zaměstnanců ve firmě Ammann.

Lidé v kanceláři na mě byli velmi milí. Zejména pak moje čínská kolegyně, která se mnou seděla u společného stolu a jejíž angličtina byla na velmi dobré úrovni, se mi opravdu věnovala. Nejen že mne seznámila se svým manželem a společně s ním mne provedla po nejtypičtějších místech velkoměsta, ale také mi poskytla veškeré informace ohledně fungování pobočky firmy Ammann na předměstí QīngpǔQū.

Továrna zde byla založena v roce 2005. Celkem se zde nachází 8 různých oddělení, jako jsou personální, marketingové nebo oddělení prodeje. Zaměstnání tady nachází na 114 lidí. Z toho je samozřejmě větší počet dělníků pracujících ve výrobě. Klíčovými produkty šanghajské pobočky jsou výroba asfaltoven a cementoven. Ročně vyrobí místní továrna na 20 takových strojů. Přičemž za normálních okolností trvá výroba jednoho zařízení asi měsíc. Asfaltovny a cementovny jsou velká zařízení, která mohou mít výšku až 30 metrů. Jejich výroba zabírá mnoho prostoru, proto se výrobní plocha neomezuje pouze na zastřešené haly, ale mnoho kusů je skladováno venku. Samotná výroba strojů je velmi náročná, což je také důvod, proč Ammann hojně využívá služeb dodavatelů. Některé komponenty si v továrně vyrábí sami, jiné nakupují.

Ammann je moderní společnost, která se ze všech sil snaží, aby její výroba byla co nejefektivnější a skýtala co největší přínos nejen pro společnost samotnou, ale zejména pro jejich zákazníky a také zaměstnance.

V rámci mé zahraniční stáže jsem v jejím průběhu zrealizovala krátké rozhovory s několika zaměstnanci podniku. Cílem těchto rozhovorů bylo zjistit, jak jsou Číňané zaměstnaní v Ammannu spokojení se svou prací, co jim naopak nevyhovuje, jaká je jejich loajalita k firmě, kolik času tráví v práci a podobně. Číňané jsou obecně velmi pilný národ. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že jsou již od útlého věku seznamování s faktem, že jich je prostě mnoho, a tudíž se o vše musí tvrdě rvát. Číňané jsou pro dosažení určitého cíle ochotni a schopni pracovat opravdu od nevidím do nevidím a ušetřit každé RMB (jejich měna).

Zaměstnanci v Ammannu pracují od 8.30 hodin ráno do 17.00 hodin do večera. Od 12 do 13 hodin mají hodinu pauzu na oběd a na odpočinek po obědě, kdy obvykle hrají nějaké hry, což je u nich velmi oblíbená činnost. Stravují se ve firemní kantýně, což je pro cizince opět dost nereálné. Zajímavé je, že Číňané striktně dodržují pracovní dobu. Přijdou do práce přesně o půl deváté a odcházejí přesně v 5. Pokud se ale rozhodnou, jsou ochotni trávit v práci celé víkendy nebo noci. U vzdělanějších lidí na vyšších pozicích převládá už spíše světovější názor, že práce je pouze jedna část života. Opět je však rozdíl mezi názory lidí z kanceláří a dělníky, jejichž postavení je v Číně mnohdy dost zoufalé, což se ale netýká konkrétně firmy Ammann. Osobně si myslím, že ve firmě Ammann mají zaměstnanci velmi dobré pracovní podmínky, což dokazuje i fakt, že téměř všichni, se kterými jsem mluvila, mi nenuceně sdělili, že jsou se svou prací spokojeni (dotazníky byly anonymní).

Stejně tak jsem byla velmi spokojená také já, že jsem mohla tuto zahraniční praxi absolvovat a nahlédnout tak naprosto odlišného způsobu života a kultury na druhém konci naší planety, čímž jsem dostala možnost si neocenitelně rozšířit obzory. Děkuji tímto firmě Ammann, jejím zaměstnancům a samozřejmě SVŠE.

Fotogalerie