Jaroslav Hvězda – Shanghai – Čínská lidová republika

První zpráva z Šanghaje

Cestu jsem přežil, aneb fascinace Šanghají..

Posílám srdečný pozdrav z Číny..:-).Článek jsem chtěl pojmenovat Den 1, ale nevím, jestli mi den 1 už začal nebo ještě pořád pokračuje den 0.. Jsem ještě poněkud rozhozený, ale byl jsem ujištěn, že zítra už to bude úplně v pohodě.

Cesta začala ve 4:30 ještě SELČ, samozřejmě jsem se ještě skoro půl hodiny válel v posteli, ale pak už zazvonil Radim, rozloučil jsem se s milovanou rodinou a najednou jsme už byli ve Vídni na letišti. Odbavil jsem zavazadlo přímo do Šanghaje a pak objal Radima :-), potřásl pravicí jeho táty a vyrazil čekat na letadlo do Amsterdamu. Dalo se to čekat, zpoždění jsem následně zažil úplně všude, všechno to čekání na všechno bylo asi to nejhorší. Z Vídně bylo zpoždění asi půl hodiny, ale příjemná cesta na místě do uličky.

V Amsterdamu mě přivítal padající sníh, a daleko větší letiště. Všude spousta lidí, potkal jsem i jakousi holandskou fotbalovou reprezentaci :-). Prošel jsem letištěm, zastavil se přitom na návštěvě u strýčka McDonalda a čekal jsem asi tak hodinu u mé brány. Zpoždění samozřejmě začalo tady, odbavovat nás začali asi tak o 15 minut později, na palubu jsme se dostali o dalších 15 minut později a odlet se celkově zpozdil asi tak o hodinu a čtvrt, což znamená na 16:00 stále ještě SELČ. Zajímavé bylo, co se dělo před odletem. Narolovali jsme asi tak do půlky cesty ranvejí a tam nám začalo sprchovat křídlo jakési podivné letištní vozítko ještě podivnější zelenou tekutinou.. Tato péče trvala tak půl hodiny a dostalo si jí i zadní ploutvi. Sedadlo jsem dostal to nejhorší, jaké jsem mohl. Seděl jsem na křídle (to by zase tak nevadilo), ale uprostřed trojsedačky. U okýnka seděl jakýsi Číňan, který ani neuměl anglicky a jakmile jsme se rozjeli, tak strčil svou hlavu celou do okénka a já abych viděl, musel jsem vždy zaujmout krkolomnou polohu, což mě po chvíli přestalo bavit. Takže z pohledu na krajinu nic moc nebylo. Napravo ode mě seděl Mr. Dalton, businessman z Londýna, což byl fajn pán. Dalo se s ním pokecat a pomohl mi s vyplněním formuláře pro čínskou celnici.

Pro technicky založené čtenáře pár zajímavých dat. Jumbo s více než 420 pasažéry se odlepilo ze země přibližně při rychlosti 300 km/h a postupně vystoupalo do výšky přes 10 000 m, kde byla teplota přes -50 °C a dosáhlo rychlosti přes 900 km/h.

Let do Šanghaje se zdál nekonečný. Na obrazovkách promítali stupidní situační komedie a nějaké filmy. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Párkrát jsem usnul a byl jsem probuzen podáváním jídla. K večeři byla rýže s kuřecím masem, v noci pak čínské nudle, ke kterým jsem dostal pouze čínské hůlky avšak k mému překvapení to nebyl zase takový problém (no byly to přeci jen nudle). Ráno pak docela prapodivná snídaně :-)..Na nohy v tomto letadle bylo bohužel méně místa než při cestě menším Boeingem z Vídně do Amsterdamu, ale nakonec i tato zdánlivě nekonečná záležitost vzala svého konce. Mimochodem Šanghaj ze vzduchu jsem taky neviděl, protože ten Číňan, jakmile bylo něco vidět, se opět hned připlácl na okénko.

Na letišti v Šanghaji jsem prošel snad dva kilometry dlouhou cestou k celnici, kde mě odbavil čínský celník. Už cestou k celnici jsem byl unešen letištními budovami.. Ale to nemělo být vše. U východu jsme se potkali, jak bylo v plánu, s řidičem firmy Ammann. Byl to sympatický čínský muž, avšak anglicky neuměl vůbec nic.. Moc jsme si teda nepokecali, ale byla sranda. Už na letišti jsem poznal, že se opravdu všude staví. Vyjeli jsme vstříc hodinové cestě do domova pana Kopice a tou cestou jsem vybil dvoje baterky do foťáku. Nestačil jsem otáčet hlavu..začalo to letištní halou, následně okolo nás na nadjezdu profrčel Maglev rychlostí 430 km/h a do toho mi šofér nabízel cigára :-). S díky jsem ho odmítl a dál mačkal spoušť foťáku.

Pokračuji až z mého současného domova. Předchozí text jsem sesmolil ve firmě, kam mě právě řidič neplánovaně odvezl. Alespoň jsem se setkal dřív s panem Kopicem. Je to moc fajn člověk, i celá jeho rodina. Bydlí tady ve vilové čtvrti, v pěkném domku. Dostal jsem k dispozici vlastní pokoj a vlastní koupelnu a celkově je o mě pečováno jako v 5-ti hvězdičkovém hotelu. Pomalu se půjdu uložit, zítra mě čeká první den ve firmě..:-) dobrou noc.

Byl jsem na obědě v závodní kantýně :-)

Dnes jsem zažil konkrétněji určitá čínská specifika. Začnu tou čerstvější vzpomínkou.. Zašel jsem na oběd do závodní jídelny. Dostal jsem čínskou polévku. Nebyla špatná, ale ke konci už mi nechutnala. Podávala se také kupodivu rýže :-), ale byla velmi dobrá. Jak jsem se dozvěděl, je tady úplně všude stejná. Chutnala hodně podobně jako rýže, jak ji vaří moje máma a to mám rád. Opět jsem jedl čínskými hůlkami a znovu jsem se k mému údivu dokázal najíst, ale mám prý nějaký divný způsob držení.. :-) Ale tím zatím moje dobré zkušenosti končí.. Trochu jsem dal si ještě zeleniny. Byly tři druhy, to první bylo zřejmě čínské zelí, druhé byly fazolové výhonky a to třetí vypadalo jako opečený pomeranč, ale ten už jsem neochutnal. Dále bylo kuřecí maso, které chutnalo trochu nedopečeně, bylo hodně hnědé. Pár kousků jsem zblajzl. To by ještě bylo v ok, ale poslední chod mě dostal. Byly to prasečí nožky a na to jsem fakt neměl. Číňané si na tom prý velmi pochutnávají. Vypadalo to trochu jako nějaká ryba, vonělo dost pochybně a když jsem to otočil a zkoumal, tak tam byly ještě i chloupky... No málem bych zapomněl, dostali jsme pomeranč a na něm jsem si pochutnal...:-)

Zároveň jsem dnes strávil první den ve firmě. Přijeli jsme přibližně v osm hodin a dostalo se mi od Tomáše (pana Kopice) skvělého úvodu. Popsal mi všechny aktivity firmy Ammann, její strukturu, jak si vede v každém odvětví apod. Promítl mi taky krátkou prezentaci. V šanghajském závodě konkrétně jsou montovány zařízení na výrobu asfaltu. Jednotlivé díly jsou dováženy po většinou z Evropy a částečně vyráběny zde v Šanghaji. Pak mi na modelu vysvětlil, jak to všechno funguje. Je to náhodou velmi zajímavé a vůbec jsem neměl tušení o spoustě věcí v souvislosti s asfaltem :-) a hned potom jsme navštívili jeden exponát v životní velikosti. Je vysoký přibližně 30 metrů, takže je odtud slušný rozhled do okolí, pokud na něm ovšem neleží na smogová deka, což byl zrovna případ dneška. Okolí se rozrůstá ohromnou rychlostí. Továrny rostou doslova jako houby po dešti. Industriální zóna, ve které je výrobní hala Ammannu je nejmenší z pěti v Šanghaji. Měří přibližně 10 km2 , je stará pět let a představuje přes 1000 firem, které sem přicházely rychlostí tři do týdne.. Celá Šanghaj šíleně roste a roste. Leží v deltě řeky Huangpu a už brzy se propojí s okolními městy a vznikne zastavěná plocha s přibližně 150 mil. obyvateli. Pro člověka ze Znojma něco nepředstavitelného..

Další část dne jsem byl u finance/controlling managera Jackyho Wu. Probrali jsme spolu výroční zprávy z minulých let a mluvili hlavně o účetnictví. Naše komunikace byla slušná, což jsem se sám divil. Jacky jako každý Číňan angličtinu lehce komolil a když tomu přidáme moje nedokonalé znalosti všech odborných termínů..ale zvládli jsme to a nakonec se pochopili. Po obědě se mi chtělo trochu spát, přeci jen jsem tady ještě krátkou dobu.

Nyní bych se pokusil rozvést další čínské specifikum a to je jízda autem Šanghají.. Ale ať se budu sebevíc snažit, tak to určitě nebude jako na vlastní kůži. Šanghaj je výstavní skříní celé Číny. Aut tady je opravdu hodně a už teď jsou problémy s dopravou a to jich bude ještě přibývat. Tak před 10 12 lety tady aut bylo poskromnu. Boom nastal až později a jde to na stylu jízdy opravdu poznat, i sám Tomáš mi potvrdil, že Číňané řídit neumějí. Je to prostě divočina :-). Nějaké používání blinkrů, přejíždění plné čáry, předjíždění zprava, to tady nikoho netrápí. Všiml jsem si tady zajímavé myšlenky a to, že na čtyřproudé dálnici je uprostřed plná čára a v té pravé části by se měly držet kamiony. Všem je to ale úplně jedno a když je prostě prázdný ten pruh nejvíce vpravo, tak šup tam :-).

Toť zatím vše z Šanghaje ;-) zdraví Jarda

Druhý pracovní den a první větší návštěva Šanghaje

Vyrazil jsem v Číně do turecké restaurace na večeři :-)

Posílám pozdrav do ČR. Dnes jsem absolvoval druhý den v práci. Cestou do firmy jsme s Tomášem debatovali o tématu mé bakalářské práce. Bylo na to hodně času, protože každé ráno strávíme v autě cestou do práce min. 45 minut. A jako zajímavé nám přišla částečná úprava mého původního zadání (Dlouhodobý majetek - pořízení, evidence, vyřazení) a zkřížení s myšlenkou, která se vznášela ve vzduchu od začátku a to srovnání čínského závodu s českou pobočkou. No a vylezlo z toho porovnání hospodaření českého a čínského závodu Ammannu s dlouhodobým majetkem. Dopoledne jsem od Jackeyho (fin. ředitel) dostal manuál, jak Ammann nakládá s DM. A jak jsem byl rád, že jsem si na PC nechal slajdy z předmětu pokročilé účetnictví :-).. Ammann totiž samozřejmě vychází z IAS. Je to všechno v angličtině, takže jsem strávil spoustu času překladem.

Kancelář sdílím s mladým němcem Andym Meierem. Je mu 28, v Šanghaji je 9 měsíců, ve firmě působí jako project manager a má rád Budvar a Krušovice :-). V době oběda jsem neměl dost odvahy jíst znova v kantýně, tak jsem si ohřál čínské nudle v mikrovlnce. :-) Mimochodem jsem se ještě stále nevyrovnal s časovým posunem. Tak hodinu před polední pauzou se mi vždycky chce spát (asi tak po 4 hodině vašeho času) a když to během polední pauzy překonám, tak to asi tak za hodinu (přibližně po 7 vašeho evropského času) přijde znovu. Vždycky se snažím minimálně jít někam projít, ale jestli to bude i zítra pokračovat, asi začnu pít kafe :-).

Chvíli po páte jsme s Andym vyrazili firemním dodávkou s ostatními zaměstnanci do Šanghaje na večeři. Řidič dokouřil cigárko a naskočili jsme do už od pohledu do lehce ojetého mikrobusu. Kočí dokázal z toho stroje dostat velmi zajímavé výkony, na dálnici jsme například předjížděli i BMW a Škodu Octavii.. Opět jsem se velmi bavil čínským způsobem jízdy. Mačkání klaksonu k tomu patří stejně jako šlapání na plyn a kdybyste viděli, co vytvářejí na dálnici například autobusy..:-). V dodávce jsem strávil znovu přibližně hodinu a pak jsme vystoupili na ulici, těžko říct na jaké, protože mi to tu všechno přijde stejné :-). Prošli jsme okolo obchodu, kde prodávají fake výrobky všeho druhu až ke stylovému baru, kde k mému překvapení měli lahvový budvar a u vchodu to oznamoval velký poutač s heslem: I´m an honored guest all over the world. Nemohl jsem ho neochutnat i když mě třetinka stála 30 juanů, v přepočtu přibližně 3, 5 euro :-). Chvíli jsme poseděli se skupinkou Andyho známých a pokecali jsme. Jeden jeho postarší kamarád Alex z Austrálie se chystal na návštěvu Prahy, tak jsme se pobavili o našem hlavním městě. Poté jsme se přesunuli do turecké restaurace Doener. Dal jsem si kebab s rýží a tureckým chlebem a k tomu čínské pivo, jehož názvem už jsem zapomněl. Nebylo to špatné. Majitel restaurace, Andyho dobrý známý nám ještě přinesl jako pozornost podniku hranolky a řádně jsme se nacpali. Pak jsme vyrazili stopnout taxi a tím jsem se dostal domů. Taxíky jsou tady v Šanghaji velmi levné. Je jich tady na každém rohu spousta. Stopli jsme tágo a řidiči stačilo ukázat vizitku s adresou Kopicových a když zakýval hlavou, tak jsem nastoupil. Kartu zkoumal ještě pět minut jízdy a pak mi ji vrátil. Všechny taxíky jsou tady WV Santana, jakýsi starší typ WV Passatu, který je vyráběn (nebo byl, nevím) jen v Číně. Řidič je krytý od cestujících jakýmsi plexisklem, působí to dost srandovně. Zhruba za čtvrt hodiny jsem byl u čtvrti, kde je můj současný domov a za cestu jsem zaplatil 12 juanů, což je asi tak 30 Kč..

No a teď je tady skoro 11 hodin večer, takže jdu načerpat síly na další den v čínském velkoměstě. Dobrou noc :-)

Třetí den v práci...vlastně už rutinní záležitost

a večer jsem vyrazil prozkoumat okolí svého dočasného domova

Přeji dobrý den. Čas utíká a mám za sebou dalších 24 hodin v největším čínském městě. Do práce jsme dnes jeli o hodinu později a silnice byly poměrně prázdné, takže jsme dorazili tak za 45 minut. Pokračoval jsem ve studiu podkladů pro BP a to konkrétně čínského zákona o účetnictví a vnitřních účetních směrnic Ammannu. Polední přestávku vyplnily opět čínské nudle a konverzace s Andym. Na zítřek jsme se předběžně domluvili, že opět vyrazíme do ulic večerní Šanghaje. Padla bylo dnes už ve tři hodiny, protože Tomáš musel jet domů dohlédnout na děti. Cestou jsme potkali menší zácpu, což je tady zcela běžné.

Na večer jsem si naplánoval menší procházku po okolí. Posilnil jsem se večeří a po Tomášových radách vybaven mapou vyrazil. Sotva jsem vytáhl paty z areálu vilek, kde Kopicovi bydlí, setkal jsem se opět se šanghajskou dopravou, ale tentokrát jako chodec.. Hned na prvním přechodu mě málem přejela bílá toyota :-). Podle zažitého postupu přecházení ulice z Čech, jsem vkročil na přechod, protože auto bylo v bezpečné vzdálenosti. Už jsem byl v druhé půlce cesty a auto se přibližovalo, avšak něco už bylo špatně. Ne, že by zpomalilo, jak jsem zvyklý z ČR, ale jelo konstantní rychlostí stále dál, takže jsem se musel dost rychle rozběhnout a skočit na chodník..:-). Lehce rozrušen (no zanadával jsem si :-)) jsem pokračoval dál. Prošel jsem pár křivolakých uliček a po chvíli jsem došel k velkému obchodnímu domu. Navštívil jsem pár pater a trochu zklamán tím, že to byl klasický obchoďák evropského typu, jsem si dal croisant v Paris Baguette a colu u McDonalda. Zbaštil jsem to na lavičce sledován každým čínským zrakem, který prošel okolo. Za celou dobu v tomto obchodním centru jsem potkal jen čtyři osoby evropského vzezření. Pomalu jsem vyrazil k domovu, každou silnici jsem radši rychle přeběhl a stále jsem cestou budil na ulici slušnou pozornost kolemjdoucích. Míjel jsem jednu věc, kterou opravdu nemůžu nezmínit. A to veřejné záchodky, které vypadaly jako malý kostelík a nad dveřmi byly hodiny, které zřejmě počítaly čas, strávený v oné místnosti. Těžko to asi byly časy světových metropolí a nevím, jaký jiný účel by mohly mít...:-). U vstupu do vilové čtvrti je budka s hlídači, ale ti dva strážní hráli se zaujetím solitéra, takže jsem prošel naprosto nepozorován.

Článek dokončím tak za hodinku, dám si teď sprchu :-).

Jarda v říši mrakodrapů

aneb jak mě zítra bude bolet za krkem.. :-)

Zdravím milí čtenáři :-). Dnes bylo v Šanghaji opět poměrně chladno, ale viditelnost byla dobrá, což bylo pro mě směrodatné. Ani moc nefoukalo, i když to moc ne bylo, jak jsem zjistil, zavádějící. Po celém tom dnu venku mám teď večer obličej doslova v jednom ohni..

Ráno jsem si mohl trochu přispat, což jsem uvítal. Po snídani jsem opět dojel taxíkem za Andym a vyrazili jsme. Prvně jsem byl svědkem toho, jak se v Číně smlouvá. Můj německý průvodce kupoval kamarádům falešné rolexky :-). Po chvíli našel to, co hledal a začalo vyjednávání pomocí kalkulačky. Prodávající slečna prvně napsala šíleně velkou cenu a Andy jako zkušený nákupčí kontroval zase cenou co možná nejnižší. Oba dva postupně ustupovali z první ceny a pak se nakonec dohodli. U druhého typu hodinek však Číňanka nechtěla jít pod 500 RMB, a tak Andy, že se půjde podívat jinam, že prostě víc dát nehodlá. Rozdíl byl asi tak stovku, ale po chvíli Číňanka nakonec ustoupila na 520 RMB a obchod byl uzavřen. Po nákupech jsme vyrazili k metru. Šanghajské metro je naprosto super. Trasa, kterou jsme dnes vyzkoušeli byla v perfektním stavu, vlaky jezdily často a navíc to vše bylo šíleně levné. Dojet prý z první stanice až na konečnou stojí pouhých 7 RMB, což je v přepočtu max 20 Kč :-). Vystoupili jsme kousek od pravého centra a pokračovali jsme pěšky. Už tady jsem začal fotit jako smyslů zbavený a celkově jsem dnes pořídil přes 360 fotek.. Prošli jsme přes novější čtvrtě až k jedné části, která je z původního down townu. Domy byly takové ty čínské klasiky, jak je známe všichni z fotek a filmů. V této čtvrti byl strašně moc pouličních prodejců hodinek. Za pět minut pobytu ve čtvrti nás zastavilo asi 12 Číňanů a chtělo nám prodat hodinky. Většinou je to po chvíli předstíraného nezájmu přestalo bavit. Čím jsme se dostávali hlouběji, tak prodejci rozšiřovali sortiment např. o boty a bundy, na což jsem odpovídal, že obojí už přeci mám :-).. Následně pak přišli i s novou taktikou. Čínské slečny se námi začaly bavit anglicky, že prý jsou studentky z Pekingu a po chvíli z nich vylezlo, že nám klidně i prodají hodinky. Přispěli jsme i na čínský červený kříž a pak zavítali do zahrad Yuyuan. Opět zde byly chrámky v tradiční čínské architektuře a také spousta jezírek s rybami. Potkali jsme pár skupinek s japonskými turisty a pak se vydali metrem do Pudongu, což je nová Šanghaj se všemi mrakodrapy.

Stanice metra měla východ kousek od Oriental Pearl Tower. Párkrát jsem ji vyblejskl a pak jsme pokračovali dál, do malého parčíku uprostřed všech těch vysokých monster. Pořád se jich tam ještě hodně staví, takže jsme to museli různě komplikovaně obcházet a já stále mačkal a mačkal spoušť foťáku a všechno dokumentoval :-). V parčíku jsme potkali asi tak tři svatby. Všechno jsme to prošli až k šanghajskému obchodnímu centru, které je poměrně nové a největší ze všech. Stojí přes ulici naproti známému Jin Mao věžáku. Ve stém podlaží je nejvyšší rozhledna, kterou můžete na celém světě navštívit. K frontě u vchodu jsme došli asi tak ve 4 odpoledne místního času. Stmývat se zde začíná po 5 hodině a jde to dost rychle, takže za 15 minut je už tma. Usoudili jsme, že se to dá v pohodě stihnout, takže jsme 2x odmítli koupit hodinky a přidali se k dalším turistům ve frontě. Ta se docela hýbala a za čtvrt hodiny jsme byli už skoro na řadě, jenže když už nás právě měli pustit dál, tak jsme na ten poslední krůček čekali snad 30 minut. Když už nás pustili dovnitř a opět jsme počkali ve frontě na lístky, tak nám slečna u pokladny lámanou angličtinou sdělila, že se ještě musí čekat hodinu na výtah.. Tak jsme se na to..otočili a šli do Jin Maa, kde je v 56 patře bar, odkud je taky velmi slušný výhled. Poseděli jsme tady, dal jsem si kolu za 120 Kč a párkrát přitom vychutnávání nejdražší koly v životě jsem cvakl krásný dutý interiér mrakodrapu. Po idylce jsme sjeli dolů výtahem a musel jsem několikrát spolykat naprázdno, jakej to byl šrumec. Pak už následovala jen cesta šanghajskou zácpou domů..

U nás už se blíží zítřek, takže jdu do hajan...dobrou noc

Nedělní výlet do města

Prošel jsem si nejrušnější šanghajskou třídu

Včera jsme do města vyrazili po 12 hodině s Tomášem a dětmi. Kopicovi však zůstali v nákupním centru a já vyrazil na procházku do nejrušenější ulice města - Nanjing road. První zastávku po asi 10 minutách cesty jsem absolvoval jako občerstvovací. V touze po obědu v evropském stylu jsem navštívil podnik Hello pizza. Vybral jsem si hawaii a po chvíli čekání jsem dostal nejmenší pizzu v životě. Rozměry byla podle mě poloviční, než na jaké jsem zvyklý ze Znojma, ale nutno podotknout, že byla velmi dobrá. Vyrazil jsem dál a došel jsem na Peoples square (přeložil bych to jako lidové náměstí). Prošel jsem si kousek velkého parku, který se tady nachází a z něhož jakoby trčí budova šanghajské radnice. Svou cestu jsem opět vydatně dokumentoval a vzniklo 230 fotek :-). Už tady byly davy lidí, zřejmě všichni po obědě vyrazili na procházku do centra. V parku jsem natočil cvičení čínských roztleskávaček a chvíli jsem pozoroval, jak čínští muži hrají svou verzi šachů. Dva hráče přitom vždy pozoruje velký hlouček, nepodařilo se mi však zjistit, jestli ostatní přítomní jsou třeba členy jejich manažerského týmu nebo jen obyčejní fanoušci..

Z parku jsem pokračoval po Nanjingské ulici, která se už změnila v pěší zónu a šel jsem směrem k Bundu - části nábřeží řeky Jang-c-tiang, kde stojí památkově chráněné budovy hotelů, bank a obchodních společností z počátku 20. století a odkud je krásný výhled na panorama mrakodrapů na Pudongu. Nanjingská třída byla doslova plná lidí a kousek jí projížděl vláček podobný tomu, jaký známe ze Znojma. Během včerejší procházky jsem potkal nečekaně hodně žebráků a žadatelů o almužnu. Byl jsem docela překvapen, že je něco takového v Číně možné a jak jsem se blížil k Bundu, tak byly chodníky lemovány stále více různými prodejci všelijakých blbinek. Na Bundu jsem všechno důkladně zdokumentoval a pak se vydal pomalu k domovu.

Jel jsem metrem trasou 2 až na konečnou, a pak už za tmy jsem si dal tak 20 minutovou procházku k domovu. Snažil jsem se vyfotit co nejvíc obyčejných ulic a obchůdků v okolí, aby bylo dobře vidět, jak žijí obyčejní Číňané. Ti mají dole v domě většinou malý obchůdek nebo jakousi restauraci a vzadu pak jen přespávají. Otevřeno je denně přibližně od 10 do 10 a ráno můžete vidět, jak se na ulici obyčejní lidé starají o svůj chrup ještě v pyžamu a nebo posílají děti do školy. Nutno podotknout, že do těchto obchodů bych se v naprosté většině případů neodvážil vkročit.. Přidám vám nějaké fotky pod článek.

Přeji dobrý start nového týdne do Čech :-)

Nakupování v Číně

Akceptovat cenu bez smlouvání je skoro urážka a hlavně vaše hloupost :-)

Dneska jsem se poprvé odhodlal do větších nákupů. Podle nadpisu si asi dalším obsahem budu protiřečit, ale o typickém podvodném stylu prodeje s nesmyslně nadsazenou cenou jsem se zmínil už v jednom z předchozích článků. Do jednoho velkého centra na Hong Mei Road jsem se s za doprovodu a zkušeného dohledu kolegy Andyho vydal něco pokoupit. Už v sobotu jsem nabral cenné zkušenosti, když Andy kupoval falešné rolexky. Není problém si zde něco vybrat. Sortiment je opravdu široký. Od oblečení přes šperky až po vybavení do domácnosti. Naprostá většina obyvatel Šanghaje chodí oblečena v oblečení světových značek jako - Lacoste, Polo sport, Tommy Hilfiger, Kappa apod. Ale tipuju tak 95% z nich na padělky. Většinu těchto padělků dostanete v dobré kvalitě, je to zboží, které oni pro někoho vyrábějí a pak část z toho sami prodávají. V sobotu prodávající Číňanka opravdu nahodila při smlouvání šíleně velkou cenu, ale dneska jsme narazili na bezproblémové prodejce, možná až škoda, že jsme nemohli být účastníky celého toho divadélka.. Chtěl jsem pořídit hlavně nějaké suvenýry, nic extra, jen něco menšího, abych to mohl bez problémů odvézt zpět do ČR, protože kapacita mého zavazadla je značně omezená :-). Už první obchod proběhl bez problémů, vybrali jsme pečlivě, co jsme chtěli a cena navrhnutá prodávající slečnou byla vlastně odpovídající. Usmlouval jsem slevu 20 RMB a to bez větších problémů, i protřelý Andy bez připomínek souhlasil. V dalším obchůdku jsme opět našli, co jsme hledali a stanovenou cenu jsme vzali rovnou bez připomínek, spíš nás i překvapila. Možná byl důvod náš přístup, protože jsme si s prodejkyní slušně mluvící anglicky docela dlouho pokecali, o všem jsme ji pěkně vyprávěli, pro koho a na co to chceme koupit a ona nám sama ještě hledala lepší kousky. Rádi jsme jí teda zaplatili a pak se vypravili na večeři..

Pomalu mi přijde, že jsem musel odjet do Číny, abych poznával ostatní druhy kuchyní.. Za týden jsem se trošku blíž seznámil s čínskou, tureckou, indickou, ale i německou a americkou.. A zvlášť ta indická mě opravdu nadchla. Na večeři jsme s Andym zavítali do restaurace Delhi Darbar. Byli jsme usazeni ke stolu a já při výběru plně důvěřoval Andymu. A vyplatilo se. Byl jsem velmi spokojen, ochutnal jsem výborné marinované kuřecí stehýnka, skvělé jehněčí na curry a vynikající vepřový kebab.. K tomu jsme dostali velmi pikantní zeleninu, indický chléb s česnekem a čínské pivo.. Ještě teď se olizuju..

Toť zatím vše ode mě ze Šanghaje, brzy se zase ozvu.. :-)

Je přede mnou poslední týden

Přečtěte si také pár informací o firmě Ammann

Dobrý den, čas se už přehoupl do mého posledního týdne v Šanghaji. Mám před sebou víkend, na který se velmi těším. Chystám se opět vyrazit do centra a určitě vám dám vědět, co všechno jsem navštívil.

No a co je u mě nového od posledního článku? V práci jsem se posunul ve sbírání podkladů pro BP, doufám, že si dovezu vše potřebné. Tomáš ve středu večer odletěl s Andym do Evropy. Prvně jmenovaný pracovně a v neděli se vrátí, druhý jmenovaný na přibližně měsíční dovolenou. Byl jsem také znovu nakupovat a tentokrát jsem si pěkně zasmlouval a nakonec uhádal slevu 80 RMB :-). Večer jsem se pak podnikal procházky po sousedství..

AMMANN GROUP

Ammann je švýcarská rodinná společnost s dlouholetou a úspěšnou tradicí. Založena byla v roce 1869 a dnes je vedoucím dodavatelem strojů, systémů a služeb pro stavební průmysl s klíčovými kompetencemi pro asfalt a stavbu silnic v globálním měřítku.

Ammann Construction Equipment

Ammann Construction Equipment působí v Evropě a na vybraných trzích v Asii a Severní Americe. S více než 2 800 zaměstnanci je tato stabilní a flexibilní organizace členěna na tři obchodní divize: Basis, Systems a Machines.

Basis - Na centrále ve Švýcarsku vysoce kvalifikovaní inženýři vyvíjí nové produkty a procesy. Základ výroby se skládá z mechanických a elektronických částí a komponentů pro zpracování asfaltových a betonářských závodů. Hlavním cílem je nabídnout prvotřídní zákaznický servis pro švýcarský trh a všechny naše mezinárodní zákazníky, kteří prodávají produkty Ammann z Langenthalu.

Systems - Ammann vyvíjí a vyrábí asfaltové obalovny vybavené ultra-moderní technologií.

Machines - Ammann vyrábí stroje pro všechny účely v rámci sektoru hutnění zemin v rozsahu od pěchů až po těžké zeminové válce.

Ammann Yanmar - ve spolupráci (joint venture) s japonskou firmnou Yanmar vyrábí minirypadla a řadí se k absolutní světové špičce.

Avesco - od roku 1931 je Ammann výhradním prodejcem výrobků fy Caterpillar ve Švýcarsku.

Více informací: www.ammann-group.com

Na fotkách jsem vám přiložil Šanghajský závod, hlavně jde vidět jeho administrativní budova, dále tři válce, které jsou vyráběny v ČR a poputují ke svým asijským majitelům (jak již jsem psal dříve, v Šanghaji vznikají pouze obalovny asfaltu), na pohledu z obalovny můžete vidět i kousek montážní haly a poslední fotka je zmenšený model obalovny.

Mějte se hezky, zdraví Jarda :-)

Šanghaj ze 474 metrů

Navštívil jsem nevyšší přístupnou rozhlednu na světě..

Po dévaté hodině jsem si dal velkou snídani a za další hodinku jsem byl připraven vyrazit. Přibližně za 20 minut jsem došel na stanici metra a pak jsem jel přímo na Pudong. Obešel jsem uzavírky a pod šanghajským světovým finančním centrem, jak zní celý název budovy, jsem byl mile překvapen tím, že venku není žádná fronta. Vstoupil jsem tedy dovnitř a koupil vstupenku. Interiér je řešen velmi moderně, možná až futuristicky. Musel jsem vystát tak 15 minutovou frontu na výtah a čekání nám zpříjemňovala hudba, jakou známe ze seriálu Návštěvníci a na stropech jakési prapodivné útvary, které prý měly znázorňovat déšť, sněžení, sluneční svit apod.. Pak nás konečně pustili dál a vždy jsme byli poučeni o místě, kam se chystáme vstoupit, avšak byl jsem jediný neasijský návštěvník v mé skupině, takže jsem angličtinu slyšel pouze na začátku, pak už kvůli mě nepokládali za nutné obtěžovat se anglickým jazykem :-). Zavedli nás do preshow room, kde se asi tak pět minut kýčovitě otáčel model budovy v proskleném válci a šou doprovázely různé světelné efekty. Čínští návštěvníci to narozdíl ode mě velmi kladně hodnotili. Následovala cesta výtahem, kterou určitě v českém paneláku nezažiju :-). Během minuty jsme byli ve výšce 430 metrů. Pak jsme ještě kousek popojeli do konečné stanice ve výšce 474 m. Ve sky walku, jak je nevyšší prostor nazván, jsem strávil asi tak půl hodiny a nacvakal jsem pár obrázků. Viditelnost byla dneska slušná. Žádnými pocity závratě, úzkosti apod. jsem netrpěl a budova se ani nijak nechvěla, což se asi ani nedalo čekat.

Druhým místem, které jsem chtěl navštívit, byl Longhua Temple. Dopravil jsem se tam opět metrem. Užil jsem si ho dneska opravdu hodně a také jsem vyzkoušel poprvé přestupovat. Všechno proběhlo hladce, dal jsem si i malý oběd. K chrámům (zřejmě budhistickým?, protože náboženství nejsou moje silná stránka) jsem dorazil před čtvrtou hodinou. Prošel jsem si areál, ze kterého sálal mír a klid a opět pořídil pár snímečků.. Dneska jsem jich udělal okolo 260 :-). Potkal jsem i pár mnichů. Všichni přítomní Číňané zapalovali vonné tyčinky a vzdávali hold svým modlám a já jako jediný jsem fotil okolí :-). Bylo to opravdu moc příjemné místo, ale před pátou hodinou to začalo vypadat, že se blíží déšť, tak jsem radši nabral směr k domovu.

Na zítřek ještě nemám plán, ale určitě něco vymyslím. Docela mě to dnešní putování vyčerpalo, takže půjdu na kutě. Hezké sobotní odpoledne :-)

Poslední zpráva ze Šanghaje

Začínám balit kufry..

Dobrý den, první článek jsem pojmenoval první zpráva, takže pro poslední článek se nadpis sám nabízel.. Všechno to uběhlo jako voda a musím si už jít zabalit, nebudou to to sice kufry, ale jen jedno menší zavazadlo :-). Držte mi palce, ať tam všechno nacpu.

Pracovní část týdne jsem vyplnil přemýšlením, co bych ještě potřeboval pro BP. Celou dobu jsem ale jen nepřemýšlel, ale např. v úterý jsem dopoledne strávil s Jimem, který plní funkci production manažera. Na dnešek jsem dostal volno, takže jsem si dopoledne udělal procházku po okolí a udělal pár fotek. Podařilo se mi udělat dva docela hezké obrázky, jak se dají jednostopá motorová vozidla využít pro nákladní dopravu :-). A taky se můžete mrknout na čínský autobusový jízdní řád. Avšak nevím jistě, jestli to je jízdní řád, protože tam nejsou žádná čísla.. :-). Ale co jiného by viselo na zastávkách. Vrátil jsem se okolo druhé hodiny a po obědě jsem se rozhodl napsat krátký článek. Další program mám následující: půjdu si zaplavat do bazénu, zabalím si věci a večer mám volnou zábavu :-).

Zítra mi letí letadlo ve 12:55 místního času. Cestu na letiště mám naplánovanou na tři části. 1) cesta taxíkem na stanici metra, 2) cesta metrem na stanici magleva, 3) cesta maglevem na letiště :-). Moc se na to těším, zajímá mě, jaké bude svezení rychlovlakem..

Dnešní fotky pod článkem berte jako pár menších příkladů věcí, které mě zaujaly a připadají mi zajímavé.. Jako už výše popsané fotky nebo třeba jeden ukazatel na dálnici a nebo to, že v Šanghaji vám metro zastaví úplně přesně.. :-)

Mějte se hezky, zdraví Jarda :-)

Foto